Ve dnech 17. – 22. července, s požehnáním Jejich Vysokopřeosvícenosti arcibiskupa pražského a českých zemí Michala a metropolity Černé Hory Ioanikie, věřící z Pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje navštívili posvátná místa Černé Hory. Cesta z Prahy trvala dost dlouho a byla unavující, kolem 18 hodin. Jelikož je Černá Hora hornatá, tak jsme pochopitelně jeli krutými zatáčkami. Většinu pobytu jsme trávili na pobřeží Jaderského moře, ve vesnici Čajň, a odtud jsme putovali do různých monastýrů a chrámů.

V úterý 18. července, v den památky ctihodného Sergie Radonežského, jsme se zúčastnili sváteční bohoslužby v monastýru vedle města Bar, zasvěcenému právě tomuto světci. Tento monastýr se nachází vysoko v horách pod známou horou Černé Hory Rumija, cesta byla strašidelná. Většina z poutníků se shodla, že kdyby věděli, kam pojedou, tak by měli strach. Pochopitelně, že příroda je nádherná, kochat se z takové výšky je zážitek, ale strach z cesty říkal, že už nikdy. Spolu s místním duchovenstvem jsme tam sloužili Božskou liturgii. Poté jsme měli sváteční oběd a po cestě zpět jsme navštívili nádherný katedrální chrám města Bar. Po obědě jsme trávili čas u moře, kde jsme odpočívali od dlouhé cesty sem a sdíleli jsme si zážitky z cesty do monastýru.

Ve středu jsme do oběda trávili čas u moře a odpoledne jsme jely do monastýrů Reževiči, Djuljovo a Praskvica. Poté jsme měli v předměstí města Budva oběd a koupání v moři a večer jsme odjeli do známého monastýru Ostroh. Cesta do monastýru byla přes známé město Kotor a po pobřeží kotorského zálivu. Ta přírodní nádhera nás přinutila zastavit nad zálivem a kochat se touto nádherou. I když jsme dorazili do monastýru pozdě v noci, čekala nás večeře, za což děkujeme bratřím monastýru. Nocovali jsme v monastyrském domě pro poutníky, kde chyběly podmínky, na které jsme zvyklí. Všichni jsme přespavali ve velkých pokojích pro více než 10 lidí. V noci bylo moc dusno a proto jsme se rozhodli vrátit zpět do ubytování, kde jsme byli dříve, i když jsme plánovali v tomto monastýru nocovat tři noci. Ráno jsme šli na bohoslužbu a uctili ostatky ctihodného Vasilije Ostrožského. Je to nádherné a svaté místo. Po snídani jsme odjeli směrem k starému hlavnímu městu Cetinje, kde se v monastýru nachází ostatky svatého Kříže, pravá ruka svatého Jana Křtitele a ostatky svatého Petra Cetinského. Také je zde sídlo metropolity Černé Hory. Po cestě jsme zavítali do ženského monastýru Ždrebaonik, kde jsme se poklonili ostatkům sv. Arsenije, druhého (po sv. Sávě) srbského arcibiskupa.Když jsme přijeli do cetinského monastýru, uvítal nás sám metropolita Ioanikij, který nám popřál hezký pobyt v jeho státě a podotknul, že jsme hlavně poutníci, ale zároveň si můžeme také odpočinout u moře. Poslal pozdrav našemu arcibiskupovi Michalovi a připomenul, že ho pozval na oslavu památky sv. Petra Cetinského 31. října. Na závěr nám rozdal dárky a své požehnání. My jsme jemu darovali ikonu svaté mučednice Ludmily a další dárky z Česka.

Navštívili jsme také v monastýru výstavu církevních předmětů a knih. Poté nás bratři monastýru odvedli do archondariku (místo, kde se dává poutníkům občerstvení) a nabídli nám kafu, rakiju a různé sladkosti. Otcové byli moc milí a pohostili nás.Poté jsme odjeli do dnešního hlavního města Černé Hory – Podgorica, kde jsme navštívili katedrální chrám. Když jsme vystoupili z aut, byli jsme ohromeni krásou tohoto chrámu. Fasáda chrámu nese symboliku duchovního růstu člověka. Od země je chrám vybudován z obrovských netesaných kamenů. Postupně nahoru jsou kameny více opracovány a vyrovnány. Na vrcholu jsou čisté a rovné. A ukončují stavbu chrámu zlaté obrovské zářící kříže. Podobně jako s člověkem, který se dá na cestu za Kristem. Na začátku je hrubý a ošklivý, ale postupně se zlepšuje a když se očistí, září světlem Kristovým. Uvnitř je chrám nádherný, je to zázrak. V kryptě chrámu je pochován jeho stavitel. Byl to velký člověk, stavitel nejen tohoto chrámu, ale celé církve v Černé Hóře. Místní otcové říkali, že když se stal jejím arcibiskupem, bylo v celém státě 12 kněží, aktuálně je 120 kněží a kolem 600 mnichů a mnišek. V Černé Hoře působí 70 monastýrů. Reálných obyvatel státu je kolem 500 tisíc.Tento muž se jmenoval metropolita Amfilochij. Byl to hluboký teolog, duchovní pastýř a nyní věřím, že je andělem této církve. Na jeho hrobě jsme sloužili panichidu a prohlíželi jsme si vystavené fotografie z jeho života. Nechtělo se nám odcházet z tohoto místa.Vrátili jsme se zpět do Čajnje a do večera jsme trávili čas u moře.

V pátek ráno někteří z nás jeli na liturgii do monastýru Praskvica a po cestě jsme zastavili na kafu u známého ostrůvku sv. Štefana a kochali jsme se nádherným výhledem na moře. Celý den jsme strávili u moře, jako bychom se připravovali na zpáteční cestu domů.Ráno v sobotu jsme se vydali na cestu domů. Ještě jsme chtěli po cestě navštívit monastýr Morača. A to byla chyba, protože jsme na cestě do prvního většího města, kde začínala dálnice, strávili celý den. A to bylo jenom 300 kilometrů. Navštívili jsme Moraču, vysoko v horách. Tam jsme si trošku odpočinuli, pocítili jsme chlad potoka, který teče vedle monastýru, dali jsme si kafu (tak jmenují Srbové kávu) a odjeli domů.

Přijeli jsme ráno v neděli, rovnou na bohoslužbu do chrámu. Někdo šel sloužit, většina zůstala na bohoslužbě a někdo šel odpočívat.Putování není vždy lehké, ale toto nás hodně vyčerpalo. Bylo to zejména kvůli dlouhé cestě a horku, které v Černé Hoře panuje. Ale viděli jsme posvátná místa, modlili jsme se v nádherných chrámech a u ostatků svatých. Kochali jsme se krásami přírody a poznali jsme trochu duchovního dění této země. Odpočívali jsme u moře a vyzkoušeli jsme si i jízdu pohořím, i když to bylo často náročné.

Děkujeme Bohu, že jsme zpátky, a těšíme se na další putování.