Před pár týdny jsme spolu s otcem Vasylem a s otcem Milanem naplánovali cestu na Athos, a tak 25. října ve čtvrtek odpoledne jsme se sebrali a vyrazili na několikadenní výlet do Řecka . Jelo nás sedm. Otec Vasyl Čerepko, otec Milan Bilý a žáci pravoslavné školy Vasyl, Ivan, Pavel, Timotej a já Petr.
Cesta tam byla docela v pořádku. Zdrželi jsme se nějaký čas jen před Brnem a pak už to jelo samo. Jeli jsme dlouho ale příliš nám to nevadilo, protože jsme byli moc natěšení.
Ráno v Soluni jsme zjistili, že máme trochu časový skluz. Loď z Uranopoli měla odjezd dopoledne v 9:45. Když jsme byli kousek od přístavu už bylo 9:30. Měli jsme 15 minut na to, aby otec Vasyl vyzvednul v kanceláři diamonthriony (vízum) a otec Milan, aby zaparkoval. Najednou jsem se cítil jako v akčním filmu. Šlo opravdu už o vteřiny. My kluci běželi s věcmi k lodi a čekali jsme na otce. Otec Vasyl přiběhl a sotva to stihl. Vstupem na loď jsem si oddechl, že už je vše v pořádku a že můžu být klidný. Loď pomalu odplouvala ale bez otce Milana, který se snažil v malém přístavním městečku zaparkovat auto. Nicméně měl štěstí a o chvíli později vyrazil menší lodi k nám.
Po plavbě na moři a jízdě autobusem po horských Athosských cestách, jsme přijeli na místo do srbského monastýru Chilandaru. Vešli jsme do společenské místnosti, kde nás uvítali menším pohoštěním, pak si nás vzal jeden pán, který nás ubytoval. Pokoj byl velmi útulný a moc pěkný. Upřímně moc jsem to nečekal. Po těžké cestě jsme si lehli každý do postele a až do večerní jsme usnuli. Večerní nebyla moc dlouhá, nebo spíš jsem ten čas nevnímal . Velmi se mi líbil interiér chrámu. Nádherná výzdoba, krásné malby a ikony. Opravdu obdivuhodná architektura. Potom byla večeře a k té jsme měli docela studenou zeleninovou polévku, pšeničnou sladkou kaši a sušené olivy. Nejsem na takové jídlo moc zvyklý, a proto mi to moc nechutnalo, ale snědl jsem všechno, protože jsem měl fakt hlad. Po jídle jsme se vrátili do chrámu na povečeří. Po bohoslužbě jsme vyrazili na procházku do jeskyně Sv. Antonia Pečerského . Cestou jsme viděli i monastýr Esfigmen. Se stmíváním jsme se vrátili a šli jsme spát.
Ráno jsme vstávali v 5:30 a šli jsme na liturgii. K obědu jsme měli bramborovou kaši s houbami , k tomu kozí sýr feta a víno. Tohle mi chutnalo o mnohem víc. Po obědě jsme si sbalili zavazadla a jeli zpět na loď. Připluli jsme do přístavu v Dafni, kde na nás už čekal s autem otec Kozma. Nastoupili jsme do auta a jeli jsme do Patericy, kde otec bydlí. Otec Kozma je mnich pocházející z Prahy. Otec nás přivítal opět pohoštěním. Káva, čaj, voda ale nejlepší ze všeho byly čokoládové sladkosti. Najednou jsem se cítil jako kdybych přijel na víkend na chatu. Krásný výhled na moře, nádherná příroda, klid, pohoda, dobré jídlo… Odpoledne jsme si zase vyšli na procházku. Nejdříve jsme navštívili školu, kde studovali Vasyl a Ivan. Cestou dolů byla stáj a v ní osli. Malá lesní cestička nás dovedla ke skitu ve kterém bydlel Sv. Paisij Svatohorec, podívali jsme se dovnitř a dostali jsme na památku všichni malou ikonku.
Pokračovali jsme dál lesní stezkou až jsme uviděli další monastýr Iveron. Po prohlídce jsme šli na pobřeží, kam za námi přijel autem otec Kozma. Autem jsme ještě zajeli do skitu Sv. Eliáše, ze kterého byl nádherný výhled na monastýr Pantokrator. Zastavili jsme se v obchodě a koupili jsme na večeři dvě chobotnice. Večeře byla opravdu výborná . Po velmi chutném jídle jsme s kluky šli se zase podívat do Afoniády, která byla kousek. Ve škole na nás s Pašou koukali docela divně, za to Ivan a Vasyl se cítily zase jako za svých studentských let . Cestou zpátky jsme se navzájem strašili větami např: ” Co budeš dělat až zezadu na tebe vyběhne šakal?”. Pak jsme si ještě nějakou minutku povídali a šli jsme spát. Brzy ráno jsme vstávali na liturgii. Protože otec má chrám hned dole v suterénu, tak jsme nemuseli někam chodit . Otec Vasyl a Milan ji vedli a my kluci jsme zpívali. K obědu jsme měli rybu s rýži.
Původně naše dobrodružství mělo pokračovat dál ale rozhodli jsme se, že zůstaneme u otce Kozmy, protože nám tam bylo opravdu skvěle. Odpoledne proto jsme se vydali na další výlet. Přišli jsme do Karyésu, kde v chrámě byl moleben. Byli tam všichni studenti z Athosské školy, jejich učitelé a hosté. Po bohoslužbě se šlo do společenského sálu na radnici (protat), kde studenti zpívali hymnu, jelikož tento den Řekové slavili státní svátek. Dostali jsme nějaké sladkosti, vodu a pálenku. Naše cesta pokračovala do Karakalu. Po cestě jsme si dali chvíli pauzu na svačinu. Na traktoru kolem jel mnich, který nám dal rumunskou bryndzu a chleba. Večeře byla jasná Halušky s bryndzou. V Karakalu jsme si popovídali s vladykou Christoforem. My jsme něco říkali a Vasyl vše překládal. Nějaký otec nám dal ještě mandarinky, které byly z jejích stromu a byly velmi dobré. Dostali jsme ještě každý dvě ikony Sv. Petra a Pavla. Po návratu se otec Milan samozřejmě nebránil a halušky s bryndzou opravdu udělal. Otce Kozmu přišel navštívit ještě otec Filadelf, který večeřel s námi.
Ráno jsme měli zase liturgii. Po liturgii jsme si dali snídani, sbalili batohy a otec nás odvezl zpět do Dafni, odkud jsme měli odplout do Uranopoli. Otcovi jsme poděkovali za vše, protože toho pro nás dělal opravdu hodně. Aby jsme nemuseli čekat dvě hodiny na velkou loď, tak otcův srbský kamarád nám zařídil yachtu, kterou jsme byli v Uranopili za 40 minut. Yachta byla opravdu luxusní a my jsme si užívali nejen krásný výhled ale i rychlost. V Uranopoli jsme našli auto, které bylo v pořádku a vydali jsme se na cestu zpět do Prahy. V Řecku jsme se ještě zastavili v krásné restauraci, kde jsme si dali typický jejich jídlo. Bylo to opravdu výborné a já jsem se tak najedl, že jsem nemohl si stoupnout pomalu. V autě nám otcové navrhli, že bychom se mohli eště zastavit v Makedonii v monastýru Sv. Klimenta v Ochridu. Do Ochridu jsme přijeli docela pozdě když už byla tma , takže jsme toho moc neviděli. Uviděli jsme restauraci, ve které vařili makedonskou kuchyni, tak jsme si řekli, že si tam jídlo dáme. Nejvíce mě překvapily a zároveň pobavily svíčky na stole, které patři spíše na hřbitov. Jídlo bylo opět chutné. Večeře byla doprovázena makedonskými písněmi. Jedná z nich se mi tak líbila, že ji poslouchám pořád dodnes. “Kamo tebe da te imam…”. Cesta do Prahy byla celkem v klidu, ale zase jen v Brně byla menší kolona. V jsme byli dopoledne ještě.
Tento zájezd se mi velmi líbil, protože jsem si opravdu odpočinul ode všeho. Život na Athose je jiný. Čas jsem tam vůbec neřešil. Nikdo nikam nespěchá. Opravdu je tam klid a pohoda. V Praze pořád někam spěchám a stresuju se abych byl na určitém místě v určitý čas. Je těžké popsat slovy, jak jsem se úplně cítil . Bylo mi moc fajn mezi těmi lidmi. Poznal jsem opravdu něco nového , trochu jiný život trochu jiný styl života . Bylo to jen pár dní, a proto to nemůžu úplně posoudit a zhodnotit ale kdybych tam byl třeba měsíc nebo rok, tak by to bylo jinak. Stejně z toho mám obrovský zážitek na celý život.
Určitě se tam chystám znovu. Opravdu tam chci jet zas.
Za nás za všechny kluky bych chtěl otcům moc poděkovat za zájezd a příležitost vidět a poznat něco nového.
Petr Kuriltso 17 let