V neděli 26. října jsme se po svaté liturgii vydali na pouť do posvátných míst Bulharska. Večer jsme dorazili do rumunského města Arad a po noclehu jsme ráno navštívili nedaleký monastýr Hodoș-Bodrog. Po liturgii jsme pokračovali v cestě k našemu cíli – k monastýrům Bulharské pravoslavné církve. Ačkoli vzdálenost nebyla příliš velká, cesta nám zabrala více času než úsek z Prahy do Aradu. Mnoho kilometrů jsme projížděli podél Dunaje a po jeho překročení jsme se již ocitli v Bulharsku.
Až večer jsme dorazili do prvního monastýru. Zajímavé je, že ačkoli jsme původně plánovali zastavit se jinde, Boží prozřetelnost nás přivedla právě do monastýru svatých Cyrila a Metoděje. Naši nebeští patroni nás tak symbolicky provázeli od katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze až sem – do Klisurského monastýru, čtvrtého největšího v Bulharsku. Sestry monastýru Sionie a Makryna nás čekaly u brány. Byla už úplná tma, ale přesto nás ochotně provedly chrámem, ukázaly nám muzeum i ikonopisnou dílnu. Velmi nás překvapila jejich obětavost a pohostinnost. Dokonce se rozhodly, že ráno spolu s námi poslouží jitřní a liturgii, přestože ji obvykle každý den neslouží.
Po noclehu jsme se ráno shromáždili v chrámě a většina z nás přistoupila k přijímání. Na závěr liturgie nás vítal náš otec jeromonach a společně jsme se radovali, že sdílíme tytéž věrozvěsty – sv. Cyrila a Metoděje.
Po snídani jsme se vydali na procházku k místu mučednické smrti šesti mnichů a mnoha povstalců, kteří položili své životy v boji proti Turkům během doby okupace. Po srdečné rozlučce se sestrami z monastýru jsme pokračovali v naší pouti.
Navštívili jsme Čerepišský a Gloženský monastýr. Čerepišský monastýr se nachází u řeky Iskyr na místě, kde padlo mnoho vojáků — slovo čerep ve slovanském jazyce znamená „lebka“. Na jejich památku byl vystavěn chrám, kolem něhož postupem času vyrostl celý monastýr. Gloženský monastýr naopak stojí vysoko na skalním vrcholu a nabízí nádherný výhled do krajiny. Je to jediný monastýr, který Turci nikdy nedokázali dobýt. Dnes tam žije už jen jeden mnich, který se o celý areál stará.
Cestou jsme se ještě zastavili v Trojánském monastýru, třetím největším v Bulharsku. S vlídností nás zde přivítal jeho představený, vladyka Vasilij. Po pozdním obědě jsme dorazili do hotelu ve Velikém Tarnovu a den jsme zakončili zaslouženým odpočinkem u hotelového bazénu.
Další ráno začalo snídaní v hotelu. Poté jsme navštívili nedaleko města monastýr Proměnění Páně a následně jsme se vrátili zpět do města. Měli jsme příležitost prohlédnout si bývalý hrad Carevec a také staré i nově postavené chrámy ve Velikém Tarnovu. Po tříhodinové procházce městem jsme se vydali směrem k Plovdivu. Cestou jsme navštívili Drjanovský monastýr a otevřené muzeum Šipka věnované padlým hrdinům boje za svobodu bulharského národa spod turecké nadvlády. Večer jsme dorazili do Bačkovského monastýru, kde jsme přenocovali.
Čtvrtý den naší pouti začal jitřní bohoslužbou ve známém Bačkovském monastýru. V sedm hodin ráno se sloužila půlnočnice. Jelikož v monastýru žije dvanáct mnichů, v chrámě byli při modlitbě tři. Monach Leonid krásně zpíval a zároveň nás pozval, abychom se zapojili do čtení a zpěvu, což jsme s radostí přijali.
Po skončení liturgie jsme si prohlédli celý monastýr a po snídani jsme se vydali do jednoho z nejstarších měst Evropy – do Plovdivu. Zastavili jsme se v jeho historické části, kde jsme strávili dvě hodiny procházkou po starobylých uličkách. Poté jsme pokračovali čtyřhodinovou cestou do hlavního bulharského monastýru – Rilského, kde jsme přenocovali.
Poslední den naší pouti v Bulharsku začal jitřní bohoslužbou v Rilském monastýru. Po liturgii jsme se uklonili ostatkům svatého Jana Rilského. Po krátkém rozhovoru s igumenem monastýru, biskupem Evlogijem, jsme navštívili místní historicko-církevní muzeum, kde jsme viděli mnoho pozoruhodných exponátů. Mezi nimi i kříž s miniaturními vyřezávanými obrazy, na němž jeden mnich pracoval dvanáct let, než oslepl.
Po snídani jsme se vydali do Sofie, kde jsme navštívili patriarchální chrám sv. Alexandra Něvského, chrám svaté Sofie a chrám svaté Neděle. Poté jsme měli volný program a večer jsme poblahopřáli jednomu z našich poutníků, Václavovi, k jeho kulatinám.
V sobotu ráno jsme se po snídani vydali na cestu domů a večer jsme již dorazili do Prahy.
Pouť do Bulharska byla náročná, ale zároveň velmi přínosná. Poznali jsme další pravoslavnou zemi, která byla po dlouhá staletí pod nadvládou Turků, což se pochopitelně odrazilo na jejím vývoji i architektuře. Navštívili jsme staré a známé kláštery, které jsou dnes téměř prázdné, avšak bohoslužebný život v nich nadále pokračuje.
Poznali jsme nové bratry a sestry v naší jediné Pravoslavné církvi a budeme na ně s láskou vzpomínat.
