Cestopis – letní tabor Blagověst 2017

Z milosti Boží a požehnání Jeho Vysocepřeosvícenosti Michala, arcibiskupa pražského a českých zemí, naše nedělní škola sv. Cyrila a Metoděje v tomto roce uspořádala letní pravoslavný tábor v Řecku. Dá se říct, že vzniká již tradice, protože se tento zájezd pořádá už třetím rokem po sobě.
Letos se místo našeho pobytu v Řecku změnilo. Ubytovali jsme se na poloostrovu Chalkidiki, vedle Svaté hory Athos. Bylo to pro nás nové, neznáme místo, a proto jsme při nástupu do autobusu měli trochu obavy: “co nás čeká?” V tomto roce nás jelo jen 30, a proto byla cesta zvladatelnější.
Když jsme dorazili byly jsme trochu zarmoucení. Vše vypadalo chudé, nedokonalé. Naproti tomu příroda, výhled na moře a na Svatou horu, to nás uchvátilo. Místo se nám brzy zdálo moc hezké a časem jsme pochopili, že zároveň i požehnané.
Po příjezdu nás uvítal starší kněz, pater Vasilios, který to vše zbudoval. Jak nám prozradil, trvalo mu to skoro 25 let. Celý svůj život pracuje z dětmi. Pomáhá mu jeho rodina. Má 6 dětí a 16 vnoučat. Celou dobu byl s námi a vždy se optal, co potřebujeme. Velmi dobře se o nás staral.
Po ubytování jsme šli k moři, abychom se trochu zchadily po dlouhé cestě. Večer jsme šli do chrámu a sloužili poděkovní moleben. Všichni jsme dostali požehnání od otce Vasiliose a slavnostně za zpěvu troparu našim patronům sv. Cyrilu a Metodějovi, zvedli jsme vlajku našeho tábora ,,BLAGOVĚST „.
Tématem táboru bylo ,,V rodné zemi sv. Cyrila a Metoděje“. Našim cílem a úkolem bylo seznámit se víc s touto zemí a její historií, posvátnými místy a životem svatých tohoto regionu. Zároveň načerpat fyzické zdraví pobytem u moře. Každý den jsme začínali a ukončovali modlitbou. Vstávali jsme v 7.30, potom následovala rozcvička, ranní modlitba a snídaně. Po snídani jsme chodili k moři a zůstávali tam až do oběda. Po obědě odpočinek a po něm následovaly aktivity s pedagogy ( výuka a výtvarná práce). Po ukončení jsme chodili znova k moři až do večeře. Po večeři jsme hráli hry a sledovali filmy. V 21.45 večerní modlitby a večerka. Tak probíhal skoro každý den.
Každý svátek a v neděle jsme měli večerní, jitřní a liturgie. Všechny děti zpívaly, četly a pomáhaly při bohoslužbach. Většinu bohoslužeb spolu s námi sloužil pater Vasilios a bylo pro nás příjemné slyšet starou řečtinu.
Během pobytu v táboře jsme zhlédli 4 díly filmu o sv. Cyrilu a Metodějovi, o začátku křesťanství na Moravě a v Čechách, o Svaté Hoře, o Soluni a jejích posvátných místech. Po ranní modlitbě jsme mluvili o prečteném evangeliu. Skoro každý den jsme měli zajímavé hry a výtvarné vyrábění.
Uprostřed táborového pobytu nás navštívil náš vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí, s mnichem Terapontem. Děti samy nasbíraly a udělaly kytičku a uvítaly vladyku. Všechny byly moc rády, že k nim zavítal jejich arcibiskup. Spolu jsme poobědvali a vladyka Michal navštívil chrám a každý domeček, ve kterém bydleli táborníci. Děti mu vše rády ukazovaly a dělily se o své zážitky z tábora.
Třikrát jsme udělali výlet. První výlet byla plavba kolem Svaté Hory. Viděli jsme 8 monastýrů a požehnáním bylo, že mnichové z monastýru Ksenofont přivezli na loď ostatky různých svatých a část Kříže Páně. Všichni jsme měli možnost uctít velké relikvie. Byl to velký duchovní zážitek.
Další výlet byl do Soluně. Vyjíždělo se ráno a rovnou jsme zamířili do nového chrámů sv. Cyrila a Metoděje na nábřeží Soluňského zálivu (limanu). Po krátké návštěvě jsme pokračovali dál k historickým památkám města. Viděli jsme Bílou věž (Řekové ji nazývají “krvavá věž”), staré město, památné sochy a chrámy. Navštívili jsme Katedrální chrám sv. Řehoře Palamy, sv. Sofie a sv. Dimitrie. Viděli jsme vykopávky starého města, navštívili jsme Soluňskou tržnici a další zajímavá místa. Vrátili jsme se večer, ačkoli ne do tábora, ale blíže města, protože další den už jsme měli odjíždět domů.
Přespali jsme ve středisku pro poutníky poblíž monastýru v Suroti. To středisko tam vybudoval pater Vasilios. Čekala na nás krásná večeře , kterou připravila žena patera Vasilije Konstantina s příbuznými.
Příštího rána, po modlitbě a snídani, jsme navštívili monastýr sv. Jana Teologa, ve kterém je pohřbený ctihodný Paisij Svatohorec. Když jsme přijeli k branám monastýru, spatřili jsme obrovskou frontu. Před námi stalo asi 30 aut. Všichni lidé kráčí k ctihodnemu Paisijovi. Stáli jsme frontu déle než hodinu, abychom viděli jeho hrob a poprosili ho každý o své potřeby.
Odtud jsme jeli rovnou na soluňské nádraží, kde jsme očekávali autobus do Prahy. Díky Bohu jsme dojeli v pořádku. V autobuse jsme ještě vzpomínali, jak jsme spolu strávili 18 dní.
Děkujeme Bohu, že nám požehnal náš pobyt. Děkujeme našemu vladykovi Michalovi, který pomohl zorganizovat tento tábor, osobně za námi přijel, podpořil finančně a morálně. Rovněž děkujeme Katedrálnímu chrámu, Chramu Zesnutí Presvate Bohorodice na Olšanech a chrámu Zvěstování přesvaté Bohorodice na Slupi za finanční podporu. Děkujeme páteru Vasiliosovi a jeho příbuzným a spolupracovníkům za srdečné přijetí a za otcovské starání se o nás. Děkujeme otci Terapontu a dalším, kteří se podělili na této práci. Doufám, že i příště nám Bůh požehná další tábor a vždycky se najdou další dobří lidé, kteří budou ochotni svou láskou a možnostmi pomáhat v dobrých věcech.

Kněz Vasil Čerepko

2017-09-12T16:47:01+00:00