Pouť na Zakarpatí

S požehnáním Jeho vysokopřeosvíceností, arcibiskupa pražského a českých zemi Michala, se žáci Pravoslavné školy sv. Cyrila a Metoděje 25. června vydaly na duchovní poznávací pouť do Zakarpatí. Po nedlouhé cestě potkalo nás první pokušení. Autobus se zastavil (nějaká porucha), a musili jsme čekat na náhradní. S pomoci Boží v 5 hodin ráno jsme se dostaly do monastýru v Mukačevu a šli jsme odpočívat. Krásně nás ubytovali a po odpočinku bylo setkání s arcibiskupem Mukačevo-Užhorodske eparchie, vladykou Feodorem, a matkou představenou tohoto monastýru, igumenou Epistimiou. Dostaly jsme požehnání cestovat po celém Zakarpatí. Hned jsme šli na prohlídku města Mukačeva. Moji dva spolužáci ze semináře, kněží o. Jurij Kovač  a otec Michal Halyč, zajistili nám dopravu a průvodce. Nejdřív jsme navštívili hrad Palanok. Je to zajímavá  nepřístupná pevnost, která nikdy v dějinách nebyla dobyta v boji. Potom jsme šli do samotného města a navštívili jsme katedrální chrám a další historicky památky města. Večer jsme se zúčastnili večerní bohoslužby a večeře.

Další den po ranní bohoslužbě a snídani jeli jsme do hlavního města Zakarpatí Užhorodu. Navštívili jsme první pravoslavný chrám Užhorodu, vybudovány ruskou emigraci na začátku dvacátého století. Stavitelem tohoto chrámů byl známy i u nás otec Andrej Kolomacký. Na Zakarpatí se zúčastnil budování kolem 40-ti chrámů. Dále jsme navštívili Katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděje, který je momentálně největší pravoslavní chrám ve východní Evropě. Viděli jsme budovy, které byly postaveny za První republiky, kdy Podkarpatská Rus patřila Československu. Navštívili jsme Užhorodské muzeum, kde momentálně probíhala výstava světových nejdražších korun různých národu. Seznámili jsme se z historií celého Zakarpatí.

Na oběd jsme zajely do mužského monastýru ve vesnice Rakošino. Je to místo, kde o. Andrej Kolomacký také postavil chrám a vedle chrámů po smrti byly pohřbený jeho manželka a dcera (zemřely na tyfus). Mniši nás nakrmili a ukázaly nám svůj monastýr.

Vrátily jsme se do Mukačeva a šli jsme navštívit jeden nový chrám, ve kterém působí o. Michal Halyč, který se o nás staral. Ve chrámě se maluji fresky, tím pádem jsme měli možnost vidět tu práci. Krásně nás otec uvítal a pohostil. Po odpočinku šli jsme na večerní bohoslužbu a večeři.

Ve středu ráno jsme se zúčastnili Božské Liturgii. Většina z nás byla u zpovědi a přijímání. Po snídani rozloučili jsme se s tímto monastýrem a vydaly jsme se na dlouhou pouť. Tento den měli jsme v plánu navštívit dva monastýry, muzeum, rezervaci pro medvědy a dostat se až k jezeru Senevir. Ta cesta je moc dlouhá, víc než 200 kilometru po horních silnicích. Bylo to náročné ale zajímavé. V první řadě jsme navštívili ženský monastýr, zasvěceny sv. Trojci a sv. Cyrilu a Metoději v Svaljave. Je to obrovský krásný a nový monastýr.

Další místo našeho putování byl monastýr na úctu obrazu Matky Boží Kazaňské, byl vysoko v horách. Bratři už na nás čekali a připravili nám královský oběd. Hodně jsme se divily, že sami jsou chudí a tak nás bohaté pohostili. Odtamtud jsme jeli do známé historické vesnice Koločavy a navštívili jsme muzeum “Staré Selo“. V Koločavě na nás čekala jedna naše známa,  která nás doprovázela do místa našeho ubytovaní. Ale po cestě nás pozvala do svého domu, kde nás krásně pohostila a ukázala nám jejich chrám. Byl obrovský a nádherný.

Jeli jsme dál. Do místa našeho přespávaní bylo asi 20 km. Po cestě jsme zajeli do přírodní rezervace pro medvědy. Je to evropský projekt na rehabilitaci medvědů, kteří byli poškozeni působením člověka. Děti měli radost vidět z blízka hrozného živočicha.

Dojeli jsme v klidu, byl už večer. Hned nás pozvali na večeři do restaurace „Kolíbá“. Majitelka restaurace a penzionu, ve kterém nás ubytovaly, byla moc laskavá. Je to sestra dlouhodobé navštěvovatelky naše školy Olgy Nirody. A ta paní, která nás potkala v Koločavě a zavedla do svého domu, je jejich maminka. Z celého srdce jim děkujeme. Restaurace „Kolíbá“ vypadala moc hezky, byla celá dřevěná a ozdobena různými symboly Zakarpatí.

Ráno ve čtvrtek jsme vyjeli k jezeru Senevir. Byla to nádhera. Ráno tam nikdo není, jenom tichá, krásná příroda. Toto místo se považuje za jedno ze sedmi zázraků Ukrajiny. A je to opravdu zázrak. Děti byly velmi potěšeny. Nasnídali jsme se a vyjeli na další pouť.

Zaměřili jsme se na známé město Chust. Jednou Chust byl hlavním městem Zakarpatí, a dnes se považuje za takové pro horní část tohoto regionu. V Chustu jsme navštívili Katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděje a metropolitu Chustského Marka. Dostali jsme od něho dárky a prosbu chránit v Evropě Pravoslavnou víru. Zavítali jsme do monastýru v Nankově, kde odpočívají ostatky ctihodného Alexie Karpatoruského. Odtamtud jsme jeli do ženského monastýru ve vesnice Lypša. Někdy to byl největší monastýr na Zakarpatí. Mnišky nás nakrmily, a jeli jsme do dalšího monastýru, ve kterém jsme mněli spát poslední noc a to ve stanech. Děti se moc těšily, ale pršelo tak jsme se báli, že to se nám nepovede. Naštěstí přestalo pršet, a my jsme mněli radost ale zároveň i dost práce. Měli jsme rozložit tři stany a připravit vše ke spaní a večerní posezení. Hodně nám pomohli místní kněží a známí. Někde nachytali ryby a potoční raky. Bylo to milé překvapení a krásný noční zážitek. Po ránu jsme šli na Liturgii, kde nás uvítala matka igumena Serafima a všem nám rozdala dárky: ikonu ctihodného Serafima Sarovského a sladkosti.

Po snídani jsme jeli do mé rodné vesnice Priboržavské. Navštívili jsme místní chrám a muzeum. Oběd jsme mněli v restaurace, která byla postavena za Československa jako škola. Po obědě jsme vyjely na autobusové nádraží a po cestě jsme se zastavily v ženském monastýru v Dubrivce a navštívili jsme muzeum v okresním městě, ve kterém pracuje náš průvodce.

Strávili jsme na Zakarpatí jenom 5 dni, ale viděli jsme hodně. Potřebujeme čas, abychom si to ujasnili. Je to kraj velmi bohatý na všechno. Hodně svatých míst, zajímavá historie, krásná příroda a hlavně dobří lidé. Jsou tam problémy se servisem a silnicemi ale to vše pokrývá bohatá duše Zakarpatí .

Děkujeme Bohu a všem, kteří nám pomáhali, a doufáme, že to jenom začátek poznání krásné Podkarpatské Rusi.

2017-07-08T20:59:07+00:00